Autor: Will Dawis
Název: Polibte si!
Rok vydání v ČR: 2007
O čem to je: Jarold alias Jaz je typický šestnáctiletý kluk. Žije se svými kupodivu nerozvedenými rodiči, sestrou a nenápadně suverénní babičkou. Je to život jako vystřižený z TV show. Nebo to tak aspoň vypadá. Ve skutečnosti je Jazův život pravým opakem dokonalosti. Musí chodit k psychologovi a spolužáci na něj mají neustále spadeno. Aby toho nebylo málo, do dalších průšvihů Jaze spolehlivě zavleče nejlepší kámoška Al. Jaz ví, že to musí nějak uhrát aspoň do závěrečných zkoušek, aby mohl tuhle kapitolu svého života jednou provždy uzavřít. Jenže jak se tak honem honem snaží vykličkovat, zjišťuje, že jediné, před čím neuteče, je on sám. „Polibte si“ je vtipný, nahořklý a úžasně zábavný, skvěle vypracovaný portrét přemoudřelého teenagera s hlavou plnou trápení, který stojí tváří v tvář ošemetnému dospívání a hledání sebe sama.
Můj názor: Opravdu to stojí za přečtení. Knížka je neuvěřitelně vtipná, Jaz všechno řeší se skvělým nadhledem, nechová se jako typický gay, i když svou první pubertální lásku také zažije. Škoda, že jsem takový v pubertě nebyl :-))

Autor: Jacob Israël de Haan
Více o autorovi a knize v dokumentu pdf: Jacob_Israel_de_Haan.pdf (66 KB)
Název: Pijpelinky
Rok vydání v ČR: 2006 (v originále 1904)
O čem to je: První nizozemská kniha s otevřeně homosexuální tematikou vypráví o vztahu dvou studentů, Sama a Joopa na pozadí barvitě podaného života vykřičené amsterdamské čtvrti Pijp.
Můj názor: Kniha je ojedinělá tím, že byla jednou z prvních knih o homosexualitě a také používanými jazykovými prvky tehdejší doby. Možná proto se mi kniha tolik nelíbila, některé rozhovory mi přijdou o ničem a děj se jenom tak poklidně vleče. Pijpelinky bych si znova již nepřečetl, ale v žádném případě knihu nezavrhuji.



Autor: E. M. Forster
Název: Maurice
Rok vydání v ČR: 2005
O čem to je: Maurice je jedním z prvních otevřeně homosexuálních románů. V době kdy byl napsán (1913-4) bylo jeho uveřejnění z pochopitelných důvodů vyloučeno a vyšel tak až po autorově smrti v roce 1971. Přestože jde o příběh odehrávající se před téměř sto lety, je dnes, v době jeho prvního českého vydání, Hallovo hledání vlastní identity a potažmo i sexuality aktuální jako málokdy předtím.
Můj názor: Maurice se mi četl opravdu hezky, jako v Pijpelinkách tam alespoň není zaznamenaná dobová mluva. Dobové je ale neustále připomínání náboženství a vztah k němu, což někdy trochu obtěžuje.

Autor: Michael Chabon
Název: Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye
Rok vydání v ČR: 2004 (v originále 2000)
O čem to je: V anglosaské literární tradici není mnoho knih, které by tematicky souvisely s Československem. Chabonův příběh se začíná odvíjet v New Yorku na podzim roku 1939, nicméně část děje se odehrává v kulisách předválečné Prahy. Samuel Klayman (později se přejmenuje na Sammyho Claye) je sedmnáctiletý židovský chlapec z Brooklynu, zatímco jeho bratranec, o něco starší Josef Kavalier, uprchl z Čech před Hitlerem. Na své pouti za americkou svobodou Josef postupně cestuje přes Litvu, kam se dostává ukryt v rakvi, Rusko a Japonsko. Jeden čte sci-fi a má rád komiksy i brakovou literaturu, druhý se zase věnuje magii a zbožňuje Harry Houdiniho. Utvoří spolu tým, v němž Sammy píše texty a Josef kreslí, vytvoří nového komiksového hrdinu jménem Eskapista, a se svým nápadem uspějí v nakladatelství. Josef, který si v Americe nechává říkat Joe, vkládá do postavy Eskapisty svou nenávist k nacistům. Pohled na spravedlnost se očima kreslené postavičky poněkud zjednoduší, to však je společné většině komiksových příběhů: Dobro reprezentované hlavním hrdinou vítězí nad Zlem. Podobnou jistotu nabízí i hrdinova femme fatale, Joeova přítelkyně a múza.
Strhující román, věrně zobrazující Spojené státy v průběhu pětadvaceti let, je zaplněn americkými ikonami: Empire State Building, světoznámé komiksy, muzikály a jazz. Jde o mimořádně silný a citlivý příběh, ale také o určitou mystifikaci - autor vybavil knihu aparátem poznámek a vysvětlivek a pokouší se nás přesvědčit, že oba hrdinové i jejich komiks skutečně existovali. Zároveň zde vystupují například Salvador Dalí nebo Orson Welles. Michael Chabon otevírá v románu celou řadu velkých témat: jedním z nich je židovství, palčivá otázka útěku či exilu, úloha žen v umění a také homosexualita, téma, které se objevuje i v jiných autorových dílech.
Americký spisovatel Michael Chabon získal roku 2001 za Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye Pulitzerovu cenu. Podle románu vzniká v režii Stephena Daldryho stejnojmenný film.
Můj názor: Opravdu nádherná kniha, děj zaujme a stále je na co se těšit. Některé pasáže jsou smutné, jiné dávají naději, jiné jsou zase pozitvní. Ústředním motivem jsou především komiksy, ale i těm, které příliš nezajímají, jako třeba mě, se knížka bude určitě líbit. Homosexuality se téma dotýká okrajově, ale přece.
 
Autor: Alan Hollinghurst
Název: Linie krásy
Rok vydání: 2006
O čem to je: „Homosexuální“ román – jak se s ironií vyjádřil britský tisk. Autor se netají se svou orientací a o lásce mezi muži vypráví otevřeně. Román zachycuje čtyři roky života Nicka Guesta, mladíka ze skromných poměrů a absolventa Oxfordu, který má možnost bydlet v honosném londýnském domě konzervativního poslance Feddena. Nick, prahnoucí po všem vytříbeném, se zde cítí jako doma. Pak však pozná první skutečnou lásku, londýnskou gay scénu, kokain, AIDS… Děj se odehrává v 80. letech za vlády M. Thatcherové, rámují jej parlamentní volby. Britská politická scéna je zde líčena s kousavou ironií; vzestup a pád prožije nejen kariérista Fedden, ale i Nick. Všudypřítomný motiv krásy provází hrdinovo rozčarování z toho, že společenská smetánka, k níž chtěl patřit, si krásy necení.
Můj názor: Do knížky jsem se nemohl vůbec začít, ani se mi nějak extra nelíbila. Škoda peněz.

Zpět nahoru

TREVANIAN

Autor: Trevanian
Více o autorovi v dokumentu pdf: Trevanian.pdf (28 KB)
Název: Léto s Káťou
Rok vydání v ČR: 2007 (v originále 1983)
O čem to je: Napínavý a uhrančivý román autora proslulého Šibumi je jímavým příběhem tragické lásky a vášně a zároveň i poutavou detektivkou s přesvědčivou zápletkou. Mladý, provinční doktor z malého baskického městečka Jean-Marc Montjean se v létě roku 1914 náhodně setkává s Káťou Trevillovou, záhadnou dívkou z Paříže. Téměř proti své vůli se do ní osudově a beznadějně zamiluje. Nedbá na rady svého staršího, zkušeného kolegy, ani na varování Kátina cynického bratra, který střeží úděsné rodinné tajemství, a ze svého důvěrně známého světa se nechá vtáhnout do víru temných vášní, ústících v hrůzyplnou tragédii.
Můj názor: Trevaniovy knihy beru jako opravdové literární lahůdky. Člověk nikdy neví, co se odehraje na další stránce. Poklidné líné léto se postupně přemění v pořádné psycho. Kniha může trochu připomínat tvorbu Miloše Urbana.

Autor: Trevanian
Název: Šibumi
Rok vydání v ČR: 2006
O čem to je: Trevanianův román (Shibumi, 1979) nepřestal být od svého prvního vydání ve Spojených státech bestsellerem a stal se ve svém žánru klasickým a kultovním dílem. Nabízí čtenáři nejen vynikající literaturu, ale je to rovněž román, který skutečně může změnit váš život. Trevanian je pseudonym, za nímž se skrývá vysokoškolský profesor historie, což vysvětluje řadu popisovaných historických událostí a detailů, politických souvislostí a pohledů, filozofickou hloubku a zeměpisnou i časovou šířku záběru hodnou moderního renesančního umělce. Byla by škoda prozradit dopředu cokoli o příběhu či hlavním hrdinovi románu, jenž je tak perfektně vystavěný podle pravidel japonské hry go. Právě tato postava se v textu zjevuje postupně – pomalu i náhle, drasticky i zázračně, komicky i smutně. Čtenáři nezbývá, než aby spolu s hlavním hrdinou dosáhl onoho úžasného duchovního stavu nazývaného šibumi.
Můj názor: Myslím, že dalších komentářů není třeba. Doufám, že nakladatelství vydá i další Trevaniovy romány, protože pouze dva v naší republice je opravdu málo a věřím, že i ty další budou stát za to.

Zpět nahoru

AGATHA CHRISTIE

"Královna detektivek" žila v letech 1890 - 1976 a během této doby napsala kolem 80 detektivek, dvě divadelní hry (Past na myši měla v Londýně již více než 20.000 repríz) a několik románů pod pseudonymem Mary Westemacott. Uvedla na scénu slavného belgického detektiva Hercula Poirota a také slečnu Marplovou. Osobně musím říct, že poslední dobou je mi víc sympatická slečna Marplová. Hercule Poirot je moc dokonalý, bezchybný a uhlazený.

Detektivky Agathy Christie čtu opravdu rád, čtou se rychle a příjemně. Takže je lepší nepřemýšlet nad tím, kde se v poslední kapitole najednou vzaly všechny možné detaily, kterých si dokonalý Poirot během vyšetřování všimnul a předtím o nich nepadlo ani slovo. Divím se, že Agatha neudělala z některé oběti rovnou vraha.

Po přečtení "Vlastního živitopisu" jsem se dozvěděl o jejím životě opravdu hodně (kniha má také snad přes 600 stránek), ale po pravdě v mých očích docela klesla. Knížky začala psát z nudy, protože "na to prostě má" a živit se psaním začala až o mnoho let později. Když to neřeknu moc obaleně, byla v postatě hloupá. Bez vzdělání. Ale zato měla spoustu zkušeností, ty se také cení; získala je především za války (to asi získá zkušenosti kde kdo) a také neustálým cestováním, které jí upřímně závidím. Dříve nebyly hraniční kontroly atd., takže cestování bylo prakticky záležitostí koupení jízdenky a sbalení kufrů. To lze samozřejmě i v dnešní době, ale uřední byrokracii se stejně nevyhneme. Musí to být sice únavné, ale zase naprosto ojedinělé, když cestujete lodí do Austrálie, nebo Orient Expresem.

Zpět nahoru